PROJEKT ŠKOLA DĚTEM NA LOMBOKU 2009 SKONČIL ÚSPĚŠNĚ - DĚTI MAJÍ NOVOU STŘECHU, STUDNU A MNOHEM VÍCE...

„Škola dětem na Lomboku“
Humanitární projekt Občanského sdružení Kintari foundation v Indonésii

III. ZPRÁVA Z TERÉNU - ZÁVĚR PROJEKTU 2009

FOTOGALERIE Z PROJEKTU NA www.kolemsveta.cz/photo/kintari

29.8.´09
Tento den přivezli do školy nové tašky na střechu školy. Bohužel dřeva na střechu není dost, a tak se položí jen část střechy a přední zastřešení terasy čeká…

30.8.´09
Dnes se plány staly skutečností a pan Amak Idaham přijíždí do školy na staré dodávce se svým týmem vousatých mužů (v Indonésii jsou vousy u mužů téměř nevídané) v muslimských čepičkách do školy. Muži budí respekt, jejich vzhled působí až strašidelně, ale jen do té doby, než se seznámíme a pod jejich vousy se objeví spíše stydlivý přátelský úsměv. Než se pustí do práce, omluví se, že se zajedou pomodlit do místní musholy. Za chvíli jsou zpět, převléknou se do pracovního a začnou z vozu vykládat těžké součásti vrtacího zařízení. Jako klíny a nosné tyče jim slouží bambus. Pak už skládají mašinu dohromady a během hodinky ta hromada železa, oleje a rezu je sestavena ve vrtací sestavu, která nebudí na první pohled příliš důvěry, že vůbec vydrží delší než metrový vrt. Ještě více obav nám vyvstalo na mysl, když se všichni muži a kluci snažili asi na podesáté mašinu rozeběhnout startovací pákou, stroj jen hučel a nic. Nakonec se to jednomu z nich přeci jen s vypětím všech sil podařilo roztočit, stroj zabafal množství černého kouře a začal vrčet. Muži již byli docela vysílení a vzhledem k Ramadánu nemohli ani uhasit žízeň nebo si dát něco k snědku. Vrtalo se tento den jen hodinu, neboť voda, která je třeba na chlazení stroje, nám došla a nová nedorazila, neboť pán, který s vodní nádrží do školy jezdí, má opět (už po x-té!!!) rozbité auto:o(

31.8.´09
Na dnešek byla objednaná jedna nádrž vody, neboť podle původních předpokladů by měly stačit pouze dvě nádrže s vodou, ale tato představa odpovídala indonéským odhadům, kdy deset kilometrů je „jeden kilometr“ a „sebentar“ (okamžik) trvá i několik hodin. Nádrž zmizela za půl hodiny a vyvrtaný byl asi metr….to nebudou dvě nádrže, to nebude ani 5 nádrží…a penízky mizí a mizí….a pán s vodou má opět poruchu na autě, končíme vrtání opět v brzkých odpoledních hodinách.

1.9.´09
Dnes máme dvě nádrže s vodou a tak se jako zázrakem konečně vrtá. Kolem se motá řada dětí, které přišly do školy na orientační den týkající se Ramadánu. Nepřišly všechny děti, ale i tak jich tu kolem pobíhalo dost. Orientační program znamenal, že učitelé děti spočítali, posadili je do venkovních lavic před školou a po půl hodině jim řekli, že mohou jít…no pochopit někdy smysl místní výuky je těžké.

2.9.´09
Dnešní den jsme jeli s paní Suyatnou, ředitelkou školy v Ngolangu, přikoupit další kubík dřeva na střechu. Koupili jsme 72kusů prken za 3.500.000,-Rp (cca 6.500,-Kč). Třeba by bylo ještě 32 kusů, ale na ty už bohužel nemáme. Přicházejí nové objednávky na e-shop Kintari, ale potřebujeme nutně nashromáždit penízky na studnu, takže více dřeva jsme si již koupit nemohli dovolit. S paní ředitelkou jsme tedy vymysleli, že chybějící prkna strhnou z oné polorozpadlé budovy vedle školy, kde by výhledově měly být umývárny, tudíž by se stavba stejně bourala a teď se prkna z její střechy budou hodit. Studnař dále vrtá a objednaných vod přibývá, začínáme mít strach, zda celková částka za studnu nepřesáhne limit, který teď na účtě máme. Musíme věřit, že lidé si budou dále objednávat, také pár přátel nás podpořilo a poslalo peníze na účet, takže věříme, že náš projekt se nakonec zadaří.

5.9.´09
Dnešní den vyráží Jana Vozábová, Karel Wolf, studnař Amak Idaham a paní ředitelka Baiq Suyatna společně do Prayi vybrat čerpadlo na studnu, která už má dvacet metrů, ale zatím její podloží je stále tvrdá skála:o( Platíme 400.000,-Rp za metr, takže každý další mater navíc, znamená dalších tisíc korun. Naštěstí e-shop se neuvěřitelně rozběhl, asi i díky upoutávce na náš e-shop v televizi, která běžela v srpnu, takže na účtě se postupně objevilo potřebných 30.000,-Kč na studnu, tudíž jsme už věděli, že máme rezervu až do 30 metrů hloubky. Levná čerpadla stačí jen na 5 metrů, vybrali jsme tedy čerpadlo do 40ti metrové hloubky za 1.250.000,-Rp (cca 2.300,-Kč), naložili ho na motorku, po cestě ještě dokoupili další potřebné trubky ke studni a jeli zpět do školy, kde jsme vše uskladnili u sousedů školy, kteří hlídají i vrták a ostatní materiál.

6.9.´09
Konečný počet metrů naší studny je 25. Ačkoli počet spotřebovaných nádrží (bylo jich nakonec potřeba 14!) přesáhl velmi původní předpoklad, tak zase nám pán nakonec dal množstevní slevu, tak to ještě nebylo tak hrozné. Platili jsme za vodu cca 3.000,-Kč.
Po několika dnech, kdy už jsme se začali bát, zda se k vodě vůbec dostaneme, to vypadá, že už by tam voda mohla být. Nejprve se však vrt musí vyčistit od vody, kterou tam vpouštíme my na chlazení a pak počkat hodinku, zda se vrt zaplní vodou. Bohužel tento test jsme nemohli udělat, neboť pánovi s vodou už opět nejede auto. Nikdo jiný s vodou zde neobchoduje:o( Tak nezbývá, než opět čekat.
Po škole jsme zajeli za Ratnou, holčičkou, které jsme před necelým týdnem z nemocnice přivezli léky na její impetigo v pokročilém stádiu a úsměv nám vyvstal na tváři, když jsme viděli, že je už úplně zdravá a její hlavička dříve plná strupů je plná pouze černých vlásků. Maminka se smála a děkovala nám za svojí dceru, která se nás však bála a začala plakat, když nás viděla, neboť léky, které jsme jí posledně přivezli samozřejmě nebyly asi dobré, a ona je ještě hodně malá, teprve rok stará, takže si význam svého uzdravení sama neuvědomuje, ale nás těšil i její pláč, když jsme viděli, jak se má k světu:o)

7.9.´09
Dnešní den jsme navštívili Základní školu Kuta 2, která je ve vesnici Kuta, abychom zde do tříd rozdali tašky s dárečky, které nám zbyly z Ngolangu, tak aby z nich měly radost i děti z jiné školy.
Ukázalo se, že člověk, který rozváží vodu, má už auto definitivně porouchané, takže oprava bude trvat několik dní, po které my stále nebudeme moci udělat test vody:o( Odjíždíme tedy zpět na Bali s trochou smutku, ale s nadějí a vírou, že voda se tam u nás MUSÍ ukázat.

8.9.-14.9.´09

Tyto dny trávíme na Bali. 12.9.´09 odjíždí ze země i Karel Wolf, který se vydává dál na svá putování na východ a ze členů Kintari tak zůstává nadále v Indonésii již jen předseda sdružení Kintari, Jana Vozábová, která na Bali obstarává zboží pro Kintari e-shop a vybírá peníze v bance na zaplacení studny na Lomboku. Na Lomboku totiž zrušili možnost výběru větší částky z karty, takže platbu za studnu bychom museli vybírat skoro týden každý den:o( Naštěstí studnař pan Idaham nám důvěřoval, že se vrátíme s penězi a s platbou nám počkal. Test konečně proběhl a voda v naší studni je, ale čerpadlo nefunguje. Přesný důvod problému se dozví Jana Vozábová až opět na Lomboku.

15.9.´09
Jana Vozábová se vrací na dva dny zpět na Lombok, aby zde dořešila projekt studny. Do přístavu na Lomboku přijíždí na své motorce kolem poledne a jede hned do Kuty vzdálené hodinu a půl jízdy. Přijíždí do školy, kde nachází dělníky, kteří pokračují na stavbě školy a výstavbě knihovny, kterou hradí školský úřad. Za chvíli přichází skleslý správce školy, takový muž na všechno (učitel, správce, dělník, hlídač…) a smutně ukazuje Janě Vozábové studnu. Studna je již uzavřena, vedou z ní roury k sousedům, kde stojí čerpadlo (dočasně, než ve škole budou umývárny), ale to není připojené k žádnému zdroji. Problém je, že do těchto míst nevede normální elektřina, jen jakési drátky vyvedené z hlavních sítí ve vesnici Kuta, v nichž je proud, který utáhne tak maximálně jednu blikací slabou žárovku. Proto místní obydlí v noci téměř vůbec nemají světlo. Naše čerpadlo to samozřejmě neutáhlo a prý navíc odešel větrák. Správce říkal, že pokud Jana to v těchto dnech nějak nezařídí, tak studna nebude vůbec nikdy zprovozněna, neboť peníze žádné nemají a navíc nikdo tady nic sám nezmůže. Správce tedy čerpadlo odřízl od trubek, naložili ho s Janou na motorku a vydali se do domu pana studnaře. Ten byl ještě někde vrtat, tak přijel asi až za další hodinu. Nechali jsme u něj čerpadlo a Jana se s ním dohodla, že se druhý den sejdou v Praye na nákup generátoru. To bylo jediné řešení, jak čerpadlo zprovoznit. Začalo se už stmívat a Jana se vydala na další hodinovou jízdu pro změnu do hlavního města Mataramu na internet a strávila noc tam.

16.9.´09
Dnes se Jana sešla s panem Idahamem v Praye. Ten jí oznámil, že větrák čerpadla normálně funguje, pokud je připojen k dobré síti, takže čerpadlo vlastně nebylo třeba vůbec odmontovávat, ale hlavně, že máme jistotu, že čerpadlo funguje správně. Koupit generátor nebyla také lehká věc. První generátor nefungoval a druhému během testu v obchodě protékal benzín. Nakonec jsme panu Idahamovi naložili na motorku generátor Honda jet II. za 2.050.000,-Rp (cca 3.700,-Kč) a vydali se pomalou jízdou ke škole. Cestou se k nám přidal syn pana Idahama a společně na třech motorkách jsme vezli všechny části čerpadla a generátor. Jako tři mušketýři jsme dorazili ke škole, kde nás vítali veselým pokřikem. Pan Idaham slíbil, že dnes voda poteče:o) Spolu se synem opět přidělali čerpadlo, zprovoznili generátor, který běží na benzín a olej, přidělali k němu dlouhou šňůru se zásuvkami a nastal ten dlouho očekávaný moment, kdy se čerpadlo zapojilo do elektřiny. Seběhli se všichni sousedé a spolu s Janou netrpělivě očekávali, co se bude dít. Nedělo se ale nic. Pan Idaham to okomentoval, že jak několik dní čerpadlo stálo, studna se trochu zanesla, tak to chce rozpumpovat. Začali hýbat všemi trubkami a pak spouštěli opakovaně čerpadlo. Asi na páté se to chytlo a z kohoutku začala tryskat voda. Sice blátivá, špinavá, ale VODA!!!! Generátor hučel, děti se smály a lidé okolo se ptali, proč je voda špinavá. Pan Idaham jim vysvětlil, že nyní musí čerpadlo nonstop běžet celý týden a zhruba po týdnu se voda zcela vyčistí kompletně od nečistot a bude krásně čistá. Sousedům Jana dala dárky a peníze za hlídání čerpadla i správu generátoru a také na benzín ke generátoru. Od čerpadla, jehož pozice je tedy dočasně u sousedů za zdí školy, vede přes zeď zpět do školy hadice, jejíž konec ústí do našeho stavebního bazénku, aby rovnou vodu zachycoval, neboť ke stavbě špinavá voda nevadí. Nad čerpadlem ještě sousedé vybudovali jakousi provizorní střechu, která ho má chránit před deštěm. Jana se vyrovnala s panem studnařem, který Kintari věnoval jeden metr zdarma, tedy místo 25m jsme zaplatili pouze 24m (9.700.000,-Rp = cca 17.500,-Kč) a sdělil Janě, že je mu ctí, že byl součástí tohoto projektu, neboť je to poprvé za jeho život, co viděl, že by někdo něco takového pro místní vesničany udělal. S hřejivým pocitem na srdci Jana projížděla již temným Lombokem směrem do přístavu zpět na Bali. Nalodila se skoro o deváté večer, takže do Ubudu na Bali dorazila až kolem třetí hodiny ranní. Poslední dva dny byly velmi náročné, ale vykonalo se hodně práce a hlavně úspěšně dokončené.

17.9. – 26.9.´09
Tyto dny je Jana opět na Bali, kam za ní přijela maminka a společně vybírají a zařizují věci pro obchůdek a konečně alespoň pár dní relaxují.

27.9.´09
Na Lombok Jana odjíždí s maminkou a kamarádkami Dianou a Katkou, které přijely na Janino doporučení na Bali studovat na rok k jejímu učiteli wayangu panu Made Sidiovi. Ve škole se práce rychle hnuly. Knihovna již hrubá stavba stojí a střecha se již dodělává až přes terasu. Hned se k nám všichni místní hrnuli a volali již z dálky: „Teto Jano, voda, voda teče….:o))“ A opravdu do bazénku proudem stříká krásná studená čistá voda. Sousedé, kteří hlídají čerpadlo, si k němu postavili vlastní mandi = nádržka na vodu, aby měli i oni „koupelnu“. Takže studna dělá radost nejen ve škole, ale i sousedním domům. Do bazénku naskákaly děti a ukazovaly nám, jak se v bazénku cachtají a stříkaly po sobě hadicí. Nádherný pocit, těžko popsatelný.
Z našeho homestaye od pana Juma vyzvedáváme krabice s dárkovými balíčky pro děti, které jsme u něj schovali z minule do doby, než děti opět půjdou do školy, což bylo právě dnes. Poslala je nám stejná zdravotní firma Kalbe z Jakarty, která nám minule poslala tašky. K tomu jsme měli na rozdávání ještě několik pytlů oblečení a různých školních potřeb včetně i několika dárečků od ČRO, které jsme přivezli všichni v našich kufrech z Čech.

28.9.´09
Nastal velký den rozdávání dárků pro děti. Vzhledem k pokračujícímu provizornímu uspořádání tříd vně školy, a nepřítomnosti učitelů, byl ve škole celkem dost zmatek a chaos. Děti nám běžely vstříc už z dálky a volaly na nás. Obklopily nás a společně jsme zaujaly pozice ve třídách. Nejprve jsme společně s holkami rozdávaly balíčky a dárky od Českého rozhlasu v I.a II. třídě, která dárky dostala poté, co všechny děti namalovaly anglická slůvka, která se s námi v minulých měsících naučily. Sluníčky, domečky, rodinami, rostlinami aj. krásnými věcmi se to na jejich papírech jen hemžilo. Vyšší třídy se již smíchaly dohromady a zkoušení jednotlivých žáků bylo opravdu náročné. V některých chvílích Jana už mizela v shluku dětí a vypadalo to, že jí pohltí. Situace to byla úsměvná a náročná zároveň, ale za několik hodin jsme vyzkoušely z angličtiny všechny třídy a rozdaly všem dětem dárky. Jejich radostné úsměvy a pokřikovaní mluvilo za vše:o) Po rozdávání všechny děti se rozloučily a zmizely v prachu cesty. Najednou bylo ve škole opět prázdno, jen dělníci pracovali v tichosti na podbíjení stropů ve třídách a na Janu padl nostalgický pocit smutku, že dnes to bylo naposledy, co viděla „své“ děti a uvidí je zase až za rok…snad.

1.10.´09
Dnes jsme se zastavily ještě ve škole doplatit panu Tirovi milión rupií, který mu byl námi přislíben, když dodělá zděné rantlíky kolem celé školy včetně zídek. Takže stavební práce nás nakonec nestály pět miliónů rupií, ale šest. Ale v tom množství „miliónů“ se už jeden milión ztratí:o) Rozloučili jsme se se všemi dělníky, se správcem, se sousedy a pár dětmi, které pobíhaly kolem. Jana se naposledy podívala na školu, co vše se zde za ty tři měsíce změnilo, co vše zde ona se členy Kintari prožila, co zde změnili, co zde vystavěli…bylo zde hodně práce, prožili jsme únavu, strach, napětí, radost, smutek, starost, ale to vše zato stálo a my věříme, že tím to nekončí, a že naše práce v dalším roce přinese opět své ovoce v podobě uskutečnění dalších plánů na škole v roce 2010. Umývárny, školka, toalety, školní hřiště, nábytek do dalších tříd, knihy do knihovny….to vše zatím zůstává jen v našich plánech, je to součástí našich snů, o kterých věříme, že jim společným úsilím opět dáme reálné rozměry. Tak hurá domů a zpět do práce, kolotoč běží nanovo….

text: Jana Vozábová