Kintari umělecká skupina

CZECH PERFORMANCE IN BALI ART FESTIVAL 2006

O Balijském uměleckém festivalu
Balijský umělecký festival se koná kazdoročně na přelomu měsíce června a července po dobu jednoho měsíce. Festival 2006 jiz byl jeho 28.ročníkem. Koná se vzdy v uměleckém centru v Denpasaru, kde kazdý večer probíhá simultánně několik tanečních, dramatických i hudebních představení. Je to výběr toho nejlepsího z celého Bali a z jiných ostrovů Indonésie doplněný vzdy hostujícími skupinami z jiných asijských zemí, ale i ze zemí Evropy a Ameriky, které přijízdějí na zvlástní pozvání a jsou pečlivě vybírány. Tento rok byla oslovena autorka projektu Kintari, aby se spolu se svou skupinou Kintari performance group účastnili 28.roč.Bali Art Festival, a reprezentovali tak poprvé Českou republiku na tomto festivalu.

Kintari projekt
Jedná se o jedinečné spojení tradičního balijského divadla s postupy moderního divadla českého. Je to průnik nejen tolik odlisných přístupů divadelního umění, ale jde předevsím o propojení dvou kultur, světů a lidí. Rádi bychom umoznili českému publiku nahlédnout do postupů asijského divadla na nasich pozdějsích představeních v Čechách a Evropě stejně tak jako jsme diváky na Bali, kteří se sjízdějí na festival z celé JV Asie, seznámili s českým divadlem postaveným na asijských základech.
Myslíme si, ze to, ze jsme měli poprvé moznost představit české divadlo asijskému publiku na Bali, je začátek budoucí spolupráce českých a indonéských umělců.

Koncepce představení JALAN TANPA BATAS
aneb Loutky na cestách
Celé představení se koncipuje jako volné tanečně dramatické zpracování jednotlivých příběhů z eposu Mahábhárata. Vycházíme přitom z postupů tradičního stínového divadla a balijských tanců v kombinaci s moderním scénickým tancem a bojovým uměním. Inscenaci dominuje výtvarná slozka a stylizace, která je ve znamení jednoduchosti a čistoty scény dotvářené pouze světelnými efekty. K tomu mimo jiné slouzí i látka umístěná v zadní části scény, která nabízí vícero vyuzití a to jak ve stínohře loutek a herců, tak jako stylizovaná rekvizita a plátno, na nějz je promítána videoprojekce. Tu zapojujeme do hry předevsím na začátku, kdy v krátkém sestřihu z Prahy a z Bali dáváme divákům moznost nahlédnout do krás těchto tolik odlišných míst světa. Rámec příběhu je umístěn do Prahy ke skupince mladých lidí, jimz se do rukou dostane jedinečná kolekce klasických stínových indonéských loutek wayang kulit. Loutky se postupně vtělí do herců nebo jestě lépe herci se sami do loutek stylizují. Ocitnou se v jejich světě, ve světě bohů, velkých hrdinů a velkých činů. Svět, který se vznásí nad tím pozemským. My do něj dáváme proniknout v nasí inscenaci, která ozívá jakoby ze stínů, kam se po skončení opět navrácí.
Ke snovosti scény dále napomáhá právě hra se světly a stíny a jiz zmíněná videoprojekce, v níz pouzíváme principů laterny magiky a černého divadla. Vzniká tak syntéza tanečního a loutkového divadla zalozená na postupech, jak tradičního balijského, tak i moderního českého divadla.
Délka představení je 80minut. Počet účinkujících ve hře je 9. Jedná se o tanečníky či herce s pohybovou průpravou a zkusenostmi. Nedílnou součástí představení tak jako v balijském divadle je hudba, v tomto případě, jak zivá, tak reprodukovaná.
Kostýmy jsou stylizované. Vycházejí z tradičních asijských oděvů bojového umění Sumatry, a jsou navrhovány tak, aby vyhovovaly odlisnému pojetí evropského tance a současně slouzily např.i jako hudební nástroje (percussion, rytmika) či zbraně apod. Některé kostýmy a rekvizity (uz kvůli symboličnosti proniknutí dvou kultur a zachování autentičnosti některých prvků inscenace) byly zhotoveny v Indonésii na Bali.