Rady na cestu

RADY NA CESTU

JAK A KDY DO INDONÉSIE
Z vlastní zkušenosti doporučuji vydat se do Indonésie na přelomu období dešťů a sucha. Období dešťů začíná zhruba od října, ve východních oblastech země později, a trvá zhruba do března. Od dubna do září převládá suché období. Nejsušší období spadá na naše léto, tedy červenec a srpen, kdy je v Indonésii i největší chladno, tedy “pouze“ kolem 30°C. Máte sice téměř zaručeno, že vám v těchto měsících nebude pršet, ale zase v suších oblastech východu bude v té době krajina suchá a vyprahlá, naopak do džunglí Sumatry a Kalimantanu jsou to jediné měsíce, kdy snad nebudete cestovat v tropických lijácích. My doporučujeme měsíce březen až květen, kdy prší jen ojediněle, ale vše je ještě šťavnaté a zelené, přitom už není takové dusno jako v prosinci. V letních měsících také musíte počítat se zvětšeným náporem turistů především v rekreačních oblastech Bali, Jávy a Lomboku.
Do Indonésie můžete letět z Evropy buď do Jakarty na Jávě, nebo do Denpasaru, na Bali. Třetí mezinárodní letiště se plánuje na Lomboku. Většina letů z Čech a Slovenska je s mezipřistáním v Londýně, Amsterdamu, Paříži či Frankfurtu a dále v Asii v Kuala Lumpur, Bangkoku či Singapuru. Do Indonésie létá řada společností, z nichž kvalitou a přiměřenou cenou jsou nejvhodnějšími společnosti Singapure airlines, Lufthansa a KLM. Ceny zpátečních letenek se pohybují včetně všech poplatků mezi 25-35tis Kč. Pro studenty jsou dostupné letenky už kolem 20tis Kč. Do Indonésie, konkrétně na Bali, nabízí i zájezdy řada renomovaných i méně známých cestovních kanceláří v Čechách i na Slovensku.

OČKOVÁNÍ
Bez speciálního očkování se obejdete pouze na Bali v přímořských letoviscích, ale i tak si musíte dávat pozor na pití běžné vody, ledu a stravování se na ulici. Pokud však jedete do Indonésie za poznáním a cestováním, musíte mít přinejmenším očkování proti žloutence typu A a B a břišní tyfus. Antimalarika pokud necestujete vyloženě do pralesů na Papue či Kalimantanu moc nedoporučujeme, neboť mohou vašemu tělu ublížit více než samotná malárie a navíc neúčinkují na všechny druhy malárie, takže nic nevylučuje, že můžete chytit malárii, i když berete antimalarika. Navíc v Indonésii malárii léčí jako chřipku a mají velmi dobré a účinné léky. Pokud se ale chystáte někam do pralesů, lepší mít tyto léky s sebou a nespoléhat, že tam někde bude nemocnice. Malárie se projevuje horečnatými stavy a jen v nich lze malárii v těle odhalit, další den můžete být bez horeček a malárie se v krvi nezjistí, horečky se ale vrátí, čím déle budete malárii zanedbávat a přecházet jí v domnění chřipky, tím horší pak bude její rozsah škody na váš organismus a její léčba. V počátečním stadiu se můžete léčit jen tři dny. Na Papuu se doporučuje také očkování proti Japonské encefalitidě, zvané horečka Dengue. Samozřejmě se změnou stravy se nevyvarujete střevním problémům, proto se doporučují léky typu Endiaron. Ostatní léky jsou všude na Jávě, Bali a jiných oblastech v lékárnách běžně k dostání.

OBLEČENÍ
Oblečeného si zbytečně neberte moc, v Indonésii je levné a především na Bali a Jávě lehce dostupné i značkové oblečení. Indonésie je tropická oblast a Slunce je velmi ostré, proto se doporučuje pohodlné bavlněné oblečení s dlouhým rukávem a nohavicemi, které chladí a chrání před sluncem. Na místě si můžete koupit nepřeberné množství sarongů, které jsou na nošení velmi pohodlné. Je tu i velký výběr levných bot, sandálů, takže lepší než vozit hory oblečení doporučujeme raději navíc jeden prázdný kufr na věci, které nakoupíte v Indonésii. Pokud jedete do Indonésie na více dobrodružné cesty, do pralesů, či na sopky, je vhodná sportovní obuv, bunda, svetr, teplé kalhoty, spacák, klobouk proti slunci a nepostradatelná moskytiéra.

MĚNA
Současný kurs Rupie vůči americkému dolaru je cca 10.000Rp. Stále kurs stoupá se vzrůstající ekonomickou krizí. Ještě na počátku r.2005 byl 9.300Rp. EUR je nyní kolem 13.000Rp. Nejlepší si je do Indonésie přivést 100USD bankovky, neboť na ně je nejlepší kurs, na 50USD je již nižší, obecně se snižující se hodnotou bankovky, klesá i kurs. 100USD bankovky také nesmí být starší roku 1997, ty vám nevymění a nebo za velmi špatný kurs. Kurzy jsou v bankách a směnárnách skoro stejné a všude bez poplatku, jen ve směnárnách se vám může stát, že vám budou chtít dát bankovky nižší než je 50.000Rp a 100.000Rp, v tom případě je neberte, neboť v množství malých bankovek byste mohli být ošizeni. Rupie má bankovky v hodnotách 1.000Rp, 5.000Rp, 10.000RP, 20.000RP, 50.000Rp a 100.000Rp. Mince v hodnotách 50Rp, 100Rp, 200Rp, 500Rp a 1.000Rp. Nejlepší kurzy jsou na turistickém ostrově Bali a v některých bankách v Jakartě. Obecně čím jedete dále na východ, výskyt směnáren a bank klesá stejně jako i kurz, proto je lepší vyměnit si peníze před cestou na východ na Bali. Mezinárodní bankomaty se hojně vyskytují na Jávě a Bali, na ostatních ostrovech sporadicky. Možnost placení kreditní kartou je jen na Bali a Jávě v lepších hotelech, restauracích a obchodech. Banky jejichž bankomatů můžete využívat jsou BCA, MANDIRI, LIPPO BANK, CITIBANK, ostatní banky jsou jen národní a vybírat si tam z vašeho účtu, či z bankomatu nebudete moci.

DOPRAVA V MÍSTĚ
V Indonésii jeden z nejpestřejších je život v ulicích, na ulicích i na vozovkách. Potkáte se v silničním provozu s tříkolkami, auty, koly, motorkami, koňmi, stánky na kolečkách, psi i chodci, tudíž pro nového návštěvníka raději nedoporučujeme vlastní dopravu. Teprve, když přijdete na to, že v tom na oko vypadajícím chaosu je jakýsi systém, kdy silnější a s více koly či nohama má přednost, zvyknete si na jízdu vlevo, tak pak nejrychlejší a nejlevnější dopravou je pro vás motorka, kterou lze půjčit téměř kdekoli. Kdo preferuje pohodlí a větší bezpečnost má možnost půjčení aut v mnoha autopůjčovnách s vlastním řidičem, pouze na Bali může si auto návštěvník vypůjčit sám, či na kratší jízdy může využít místní “hromadné dopravy“, malých minibusu bemo.

S ČÍM V INDONÉSII POČÍTAT

DOPRAVA
V Indonésii se jezdí nalevo. Nejčastějším dopravním prostředkem jsou tu motorky, dále auta a malé autobusy zvané Bema. Na Jávě jsou také vlaky. Součástí dopravy na silnicích jsou však i kola, pojízdné obchůdky a stánky s občerstvením, pobíhající psi, v Jakartě k tomu motorové tříkolky bajaj, v Yogjakartě kolo s vozíkem pro dva až tři cestující becak, na Sulawesi obdoba becak, akorát místo kola je to motorka. Dále např.na Lomboku se můžete svézt cidomo, kočárem taženým koněm či poníkem. V tomto „šíleném“ provozu navíc bez jakýchkoli pravidel je pro návštěvníka často orientace více než obtížná. Proto pokud se necítí na samostatné řízení motorky či auta, máte všude možnost půjčení auta s řidičem, odvoz na motorce ojek, nebo využít místních autobusů, které většinou nemají jízdní řád, prostě jezdí, když jsou cestující, turistické shuttely jezdí pravidelně především na Bali a ve městech samozřejmě můžete využít taxi. Auto bez řidiče si můžete půjčit pouze na Bali a v některých centrech na Jávě, na ostatních ostrovech se auta půjčují pouze s řidičem.
Mezi ostrovy jsou hojná letecká a lodní spojení. Letecké společnosti jsou nejznámější Lion Air, Merpati, Star air a mezinárodní Garuda Indonesia. Lodní společnost Pelni jezdí pravidelně mezi ostrovy po 14ti denních trasách, bližsí vzdálenosti můžete jet trajekty, které např.mezi Bali a Lombokem jezdí každou 1,5hod 24h denně, stejně tak mezi Jávou a Bali.

HYGIENA
Pokud se chcete stravovat v běžných indonéských jídelnách či stánkách s občerstvením, tzv. warung doporučujeme rozhodně očkování proti žloutence. Indonésané jídlo nabírají běžně rukou a tou také jedí, v lepších warunzích dostanete lžíci a vidličku. Led se běžně děla z převařené vody, ale to vám nikdo nezaručí. Dobré je mít s sebou stále vlhké hygienické kapesníčky, neboť umyvadla na mytí rukou většinou nejsou v dosahu v místech, kde budete jíst. Samozřejmě toto vše neplatí pro lepší restaurace v turistických oblastech.
Žena v období menstruace je považována za nečistou a je jí přísně zakázán vstup na posvátná místa, do chrámů a účastnit se obřadů. V obchodech jsou běžně k dostání dámské vložky, ale tampóny zásadně ne, není to v jednotě s kulturou. Narazíte na ně pouze v nákupních centrech v turistické Kutě či Ubudu na Bali a stojí zhruba 3x více než u nás. Jinde ani lidé nevědí, co to tampón je. Stejně tak dámská pěna na holení se v Indonésii prostě nevyskytuje.
Na většině toaletách nenarazíte na toaletní papír, Indonésané se mandi, tedy polévají se vodou, nebo používají speciálních spršek, přitom si pomáhají levou rukou, proto také je levá ruka považována za nečistou. Právě kvůli mandi jsou veřejné toalety většinou mokré a špinavé. Mimo města když zajdete někde na toaletu je to většinou jen díra do země bez ničeho.