Historie

Dějiny:
Nejstarší pravěk
Prvním obyvatelem Indonésie byl homo erectus, neboli člověk vzpřímený, který do Indonésie přišel zhruba před 1,7miliónů let. V té době většina dnešní Indonésie byla součástí pevniny jihovýchodní Asie. O jeho osídlení Indonésie máme doklady až do doby před 250tis lety. Homo erectus především osídlil dnešní Jávu, proto i nejstarší nalezená lebka na světě člověka vzpřímeného z této oblasti nese také název Člověk javánský. Tento člověk se zdržoval v jeskyních a živil se lovem.
Neolit
20tis let př.n.l. máme první doklady o pohřbívání mrtvých.
Neolitické období, které začalo krátce po skončení poslední doby ledové kolem r.10tis př.n.l. je charakteristické prvními vesnickými osídleními, domestifikací zvířat, kamennými zbraněmi, první keramikou a počátky kultivované stravy. Z této doby se nám dochovaly na Jižním Sulawesi a Východním Timoru některé keramické nádoby z doby kolem r.3000 př.n.l., náhrdelníky z mušlí, kosti domestifikovaných zvířat a jeskynní malby na Jižním Sulawesi a Nové Guineji. Zemědělci začali pěstovat taro, a později rýži, banány, kokosy a mnoho dalších plodin. Také se v této době lidé již plavili podobně jako Filipínci po moři.
Doba bronzová
Doba bronzová v jihovýchodní Asii začala vlivem čínské bronzové kultury Dong Son, která do Indonésie začala pronikat v 1.tisíciletí př.n.l. Dochovaly se nám v tomto stylu vytvořené bronzové obřadní bubny. V 2.stol.př.n.l. již byl v Indonésii rozšířen obchodní řetězec.
Rané období
Počátkem 2.stol n.l. se v oblasti rozšířila již osvícená civilizace s vlastní architekturou, literaturou a politikou, ovlivněná indickou kulturou. V té době vznikala menší raná království, která si najímala indické brahmány jako své učitele a zároveň vysílala vlastní lidi na studia do Indie. O těchto raných královstvích máme také dochované nejstarší nápisy z doby 4-8.stol.n.l. Většina je psaná v sanskrtu v rukopise tzv.pallava, podobném jako byl v té době užíván např.v jižní Indii a Srí Lance. Nejstarších je sedm nápisů na kamenné desce na východním Kalimantanu, pocházejících ze 4.stol.n.l. a z 5.stol.n.l. rukopis krále Purnavarmana ze záp.Jávy, který je podobný kalimantanskému, ale oproštěný typických archaických rysů kalimantanských nápisů. Obě tato království byla hinduistická.
Raně-klasické období
V 7.stol.n.l.se začalo prosazovat buddhistické království na jižní Sumatře a po získaní moci dalo vzniknout mocné říši Srivijaya, která v oblasti Sumatry a jižní části Malajsie vládla více jak 600let. Říše Srivijaya se soustředila na rozvoj námořního obchodu.Většina těchto obyvatel byli námořníci. Dali vzniknout největším lodím světa té doby a v 8.stol. se plavili běžně do Indie a Číny.
Spory mezi buddhisty a hinduisty na Jávě daly vzniknout dvou říším, na severní Jávě vládla Sailendra, buddhistická větev panovníků a ve střední Jávě se rozvíjela hinduistická říše Sanjaya. Obě buddhistické říše Srivijaya a Sailendra měli blízký vztah a získali kontrolu nad Jávou asi na jedno století. V této době dali vzniknout takovým památkám jako je Borobudur, Mendut, Kalasan ad. Sanjaya nadále vládla v odlehlých oblastech Jávy jako vazal Sailendry, kde stavila své hinduistické chrámy v zapadlých a těžko přístupných částech Jávy, jako Dieng Plateu nebo Gunung Ungaran. Kolem r.850 se sanjayský princ Rakai Pikatan oženil se sailendrovskou princeznou a převzal kontrolu nad střední Jávou. Sailendra se uprchla ke Srivijayi a nadále s ní splynula. Zablokovala veškeré javánské námořní spojení na více než jedno století. Rakai Pikatan doložil své vítězství postavením Prambananu, hinduistického ekvivalentu Borobuduru. Centrum hinduistické říše se kolem r.950 přesunulo na východní Jávu. Z několika důvodů, vzhledem k tomu, že Srivijaya kontrolovala námořní dopravu, je možné, že získala zpátky kontrolu i nad celou střední Jávou a druhý pravděpodobný důvod byl výbuch sopky Metali. Přesný důvod ale známý není. Východní javánská říše prosperující v 10stol. byla neustále napadána Srivijayou a později i dva roky jí okupována. Později s velkou námořní silou Srivijaya zničila Javánské centrum, zabila tehdejšího krále Dharmawangsu a rozbila východní říši na několik státečků. Trvalo 20let než s dalšímu králi Airlanggovi podařilo říši obnovit.
Střední-klasické období
Airangga byl synovec mrtvého krále Dharmawangsy, který dosedl na trůn r. 1019, poté co Srivijaya stáhla z vých.Jávy své síly. Je znám jako patron umění a asketa, který přeložil indickou sanskrtskou klasiku do javánštiny. Aby uspokojil své dva ambiciózní syny, rozdělil království na dvě, Kediri a Janggala. Kediri bylo silnější a dnes je známé jako království, které dalo vzniknout početným pracím staré javánské literatury, která většinou vznikala na adaptovaných indických eposech Ramayany a Mahábháraty ad. Východní říše prosperovala svým spojením silné zemědělské ekonomiky a lukrativního námořního obchodu. V této době Javánci byli mistri ve stavbě lodí a špičkoví námořníci. R. 1212 byla Ken Arokem, vládcem v Janggale, založena dynastie Singhasari. On se vzbouřil proti králi Kediri a postavil si své nové hlavní město v Singhasari, poblíž dnešního Malangu.
Pozdně-klasické období
Poslední král dynastie Singhasari Kertanagara byl scholár a zakladatel tantrické buddhistické sekty Bhairawa. R.1275 vyslal své sily proti Srivijayi a úspěšně převzal kontrolu nad námořním obchodem. Jeho zeť Wijaya, manžel jeho čtyř dcer, postavil nové hlavní město r.1294 na řece Brantas, poblíž dnešního Trowulanu, v oblasti známé růstem trpkého (pahit) ovoce (maja), nové království tak dostalo název Majapahit. Systém kanálů umožňoval transport rýže a jiného zboží po řece až do mořských přístavů. Období Majapahit je v indonéských dějinách pokládáno za zlatý věk hinduistické kultury, přirovnatelný u nás vládě Karla IV. Majapahit byla první říše, která zahrnovala celé indonéské souostroví a dosáhla svého vrcholu ve 14.stol. pod vládou Wijayova syna Hayam Wuruka a jeho schopného předsedy vlády.Majapahit začal upadat hned po smrti Hayam Wuruka r. 1389. V říši začal doutnat boj o vládu v zemi, který vyvrcholil v občanskou válku v letech 1403-1406 a ačkoli země byla r.1429 znovusjednocena, Majapahit již ztratil nad mořem západní Jávy a úžiny do Malaccy, kde rostla nová síla, Islám. Koncem 15.stol. Majapahit a Kediri byli podmaněny novým islámským státem Demak na severním pobřeží Jávy a hinduisticko-javánská aristokracie uprchla do exilu na přilehlý ostrov Bali.
Příchod islámu
Islám přišel do Indonésie s obchodem s Blízkým východem. Zakořenil nejdříve ve 13.stol.na severní Sumatře a odtud se postupně začal šířit směrem na východ na Jávu, kde postupně ztrácel na své ortodoxnosti a prolínal do sebe javánský mysticismus. Se vzrůstajícím rozšířením islám ztrácel na svém mírovém postupu a svých zbraní využil k boji proti posledním hinduistickým královstvím ve střední a východní Jávě, které porazil a vytlačil na východ na ostrov Bali. Změna nastala r.1511, kdy nejvýznamnější islámský přístav s nejvíc prosperujícím obchodem v Indonésii, Malacca, byla podmaněna Portugalci. Na severu Sumatry se rozvíjel acehský sultanát, který se několikrát neúspěšně pokusil Portugalce přemoci. V Acehu se upevňoval nejortodoxnější islám v Indonésii, což trvá dodnes. Ve druhé polovině 16.stol. se javánské centrum moci přemístilo ze severního pobřeží Jávy do centrální části ostrova poblíž Borobuduru. Nové království neslo název Mataram. Mataram si nejdříve podmanil Demak, později do r.1625 i severní a východní Jávu a stalo se jedním z nesilnějších království a obchodních center spolu s přístavem Makassar, dnešním Ujung Pandangem, na Jížním Sulawesi.
Holandský kolonialismus
Počátkem 17.stol. začali do Indonésie pronikat Holanďané, kteří usilovali o kolonizaci Indonésie, jako zemi plantáží koření s místním obyvatelstvem jako otroky. Do konce 17.stol. se podařilo Holanďanům dostat pod kontrolu celou východní část souostroví s jeho obchodem s kořením, na západě jim stále stála v cestě Jáva, především království Mataram, které se bránilo a snažilo se Holanďany vyhnat. Po čase se Holanďanům podařilo zlomit i tuto sílu. Království na Jávě se rozpadla, zůstala dvě království, rivalové králové, kteří se usídlili v sousedních městech Yogjakartě a Surakartě. Dlouhé roky vedli Holanďané bitvy především s Javánci, kteří se statečně bránili jejich již moderním zbraním. K nejkrvavějšímu zabíjení došlo v letech 1894, 1906 a 1908 na Bali, kdy tamější králové, šlechta a dvůr se ozbrojili pouze obřadními zbraněmi a po rituální očistě vyšli vstříc holandským střelným zbraním na jistou smrt - tato rituální sebevražda z rukou nepřítele se nazývá Puputan.
Moderní Indonésie
Počátek 20.stol.přinesl četné změny. Otevření Suezského průplavu přiblížilo JV Asii Evropě. To přineslo především na Jávu nové obchody, hotely, elegantní domy, noviny, vlaky, autobusy, elektřinu, což otvíralo Jávu modernímu světu. Přicházeli tisíce nových Holanďanů. Malé procento indonéské mládeže mohlo přijímat holandské školní vzdělání a ironií je, že právě tyto holandské školy vychovali první indonéské studenty s myšlením za nezávislost Indonésie. R.1908 v holandských školách se začaly formovat studentské organizace indonéské mládeže. R.1928 konference studentů přinesla myšlenku jeden člověk, jeden jazyk, jeden národ. Nacionalismus a idealismus těchto studentů se rozšiřoval do všech škol. V těchto letech docházelo také k mnoha vypourám komunistických a islámských radikálů. V letech 1910-30 stávky a vzpoury začaly přerůstat a holandská místní vláda popravila mnohé jejich vůdce. Hnutí za svobodu Indonésie tak zůstalo zpět v rukou pouze indonéských studentů. R.1927 nově promovaný inženýr Sukarno založil spolu s Bandung study club první politickou stranu PNI (Partai Nasional Indonesia), která se rozšiřovala a během tří let již měla 10.000 členů. R.1933 Sukarno a jiní studentští vůdci byli na deset let vyhnáni na vzdálené ostrovy. V době druhé světové války r.1942 došlo k Japonské invazi do Indonésie. Japonci během několika týdnů pozavírali Evropany do koncentračních táborů. Indonésané doufali, že toto je počátek jejich svobody, ale brzy pochopili, že Japonci nepřišli Indonésii osvobodit od holandského kolonialismu, ale přišli je vystřídat. Japonci ale věděli, že si musí Indonésany podmanit trochou svobody, tak dosadili na mnohé klíčové pozice, které předtím byly v rukou Holanďanů, Indonésany a holandský jazyk byl nahrazen Indonéštinou. Nacionální vůdci byli osvobozeni a nadále mnozí z nich spolupracovali s Japonci. Když r.1944 bylo už jasné, že Japonci prohráli válku, přislíbili podpořit Indonésii za její nezávislost. Indonéští vůdci zmobilizovali 200.000 mladých lidí do bojových skupin. Japonský zástupce pro Indonésii jmenoval r.1945 Sukarna předsedou a Mohammeda Hattu místopředsedou. Sukarno a Hatta vyhlásili Merdeku, nezávislost 17.8.1945. Holanďané se Indonésie nevzdávali a několika výpady opět získalávali střídavě svou moc nad indonéskými městy ale zároveň byli vytláčeni místní armádou pod vedením generála Sudirmana. Konečně r.1949 UN Security council nařídil Holanďanům se stáhnout z Indonésie. Holandská nadvláda padla definitivně a r.1949, pět let po vyhlášení Merdeky začala vládnout nová vláda Indonéské republiky. Holanďané nadále drželi pouze západní část Nové Guineji, nazývanou Západní Papua. R.1962 Sukarno připojil tuto část k Indonésii, jako 26.provincii, a přejmenoval ji na Irian Jayu. R.1975 když Portugalci ztratili svou nadvládu nad Východním Timbrem, připojil Sukarno i tuto část k Indonésii. R.1999 si Východní Timur vydobil nezávislost, zatímco různé části Irian Jayi se o to stále snaží. Země se dostávala do sociálních a ekonomických problémů. Moderní systém vlády a parlamentu paralyzovalo vedle sebe existujících 30 politických soupeřících stran. Presidentova moc byla limitována ústavou z r.1950. Serie separatistických hnutí a vzpour na severní Sumatře, severním Sulawesi a západní Jávě dalo Sukarnovi jeho moc. Ustanovil trest smrti a dal armádě volnou ruku na potlačení rebelie. R.1959 po potlačení rebelie Sukarno obnovil revoluční ústavu z r.1945 a vyhlásil dobu “vedoucí demokracie“. V tomto novém politickém systému byla moc soustředěna v rukou presidenta a armádních vůdců. Veškeré politické a ekonomické problémy se kladly na vinu zahraničnímu imperialismu a kolonialismu. V 60.letech Sukarno byl ještě více radikálně militantní. Připojil si západní Papuu a vystoupil z členství UN. Každopádně to byl ale Sukarnův nacionalistický elán, který pomohl sjednotit oddělené etnické skupiny v jeden národ. Situace vyvrcholila r.1965 k ekonomické krizi, bankrotu vlády a inflace až 700%. Tehož roku skupina radikálních armádních velitelů popravilo brutálně 6 vedoucích generálů. Během pár hodin generál Suharto převzal velení armády, zlomil pokus o státní převrat a označil PKI (komunistickou stranu) za viníka. Národ byl pobouřen exekucí a pomsta se zvedla proti komunistům. Následovala očistka, ve které si armáda a Muslimové vyřizovali staré účty.Vypukly pouliční boje a násilí nejdříve na Sumatře, poté Jávě, Bali a Lomboku, při nichž zemřeli sto tisíce lidí. Trvalo to několik měsíců a tento rok 1965-66 je v dějinách Indonéské republiky označen za nejčernější. V Jakartě byl zatím Suhartem Sukarno pomalu zbavován moci, byl přinucen r.1966 podepsat dokument, který dával velkou sílu moci Suhartovi, což usměrňovalo Indonésii dalších 32 let. Byl deklarován trest smrti a obnoven pořádek. Marxisticko-leninistické učení bylo zakázáno a tisíce komunistů pozatýkáno. Existující politické strany byly oslabeny r.1967 nová vláda obnovila spojení s Američany a západem a pozastavila styky s Ruskem a Čínou. Suharto pozval tým několik trénovaných amerických ekonomiků, aby obnovili zkrachovalou státní ekonomiku. To otevřelo Indonésii západnímu světu a své výsledky to začalo přinášet na začátku 70.let. Američtí a Japonští investoři využili velkého výskytu mědi, cínu, dřeva a ropy a založili továrny. Indonéské minerální bohatství tuto práci usnadňovalo. Rostla zemědělská výroba a porodnost byla kontrolována. Přesto Jáva a Bali jsou přelidněné, neboť ačkoli zaujímají pouze 7% souostroví, je na nich namačkáno 60% populace. K roku 2000 populace vzrostla na 220miliónů. Nákladný program rozšířit moderní Indonésii z přeplněné Jávy a Bali na Kalimantan a Papuu zkrachoval po pádu Suharta. Suharto a jeho příslušníci se nazývali “nová vlna“, kteří si zakládali na programu snížit porodnost, anti-komunistické tendence a více možností pro zahraniční kapitál. Noviny byly zavřené, disidenti pozavíráni a vláda měla volné ruce k brutálnímu potlačení všech oponentur systému. To vše samozřejmě doprovázela široká korupce. R.1997 v JV Asii začala finanční krize, banky kolabovaly, továrny se zavíraly, milióny lidí přišlo o práci. Studenti a elita se bouřila, že chce reformaci. R.1998 bylo 6 protestujících studentů zabito na jakartské universitě. Komerční centrum Jakarty se proměnilo ve čtvrť duchů. Suharto rezignoval. Parlamentem byl zvolen za jeho nástupce dosavadní víceprsident a blízký Suhartův přítel B.J.Habibie. Ten uvolnil situaci a přivedl Indonésii k prvním demokratickým volbám r.1999, které vedli k jeho vlastní porážce. Presidentem byl zvolen Abdurahman Wahid, vůdce muslimské sociální organizace, která měla přes 35miliónů členů. V dalších volbách ho porazila Sukarnova dcera Megawati, zastupující demokratickou stranu. V minulých volbách r. 2004 ji porazil současný president Susilo.