Co dělat a nedělat

Ačkoli je Indonésie směsicí mnoha kultur s rozdílnými zvyky, je několik tradicí, zvyků, které jsou pro všechny společné. Například se nehodí ba dokonce může být považováno až za urážlivé chodit v plavkách, plážovém oblečení, odhalených tílkách a krátkých šortkách na jiných místech, než jsou přímořská letoviska na Bali. Do chrámů a na svatá místa se obvykle nosí sarong, dlouhý šátek obtočený kolem těla jako dlouhá sukně, a to jak pro muže tak ženy. Při vstupu na svatá místa, do chrámů, mešit, ale i před vstupem do domu se zouvají boty a sklání hlava. Zásadně se vše podává a přijímá pravou rukou. Tou se i jí. Levá ruka je považována za nečistou. Indonésanům především pak hinduistům se nesahá na hlavu, jejich auru, místo odkud vychází duše. Pokud procházíte kolem sedících lidí, sklání se se spuštěnou levou rukou a slovy permisi. Nikdy neprocházejte před modlícími se lidmi a nesedejte výše než kněží. Pokud vám Indonésan nabídne jídlo a pití je vždy slušné si vzít, ale jen od všeho trochu, nenandáváme si plné talíře a neříkáme si o další láhev limonády, pokud nám není nabídnuta, ale druhá nabídka se obvykle již odmítá, že již jste měli a děkujete. Neochutnat je neslušné. Pokud se ptáte na cestu, zásadně ne z okna auta, ani sedící na motorce, vždy je slušné vystoupit nebo sesednout, Indonésan vám sice nedá nic najevo, pokud tak neučiníte, ale velmi rád vás pošle opačným směrem, než byste potřebovali jet. Muže ani ženu, pokud to není velmi blízký přítel neoslovujeme přímo jménem, ale vždy Paní a Pane a poté teprve jméno. Indonésané mluví o sobě ve třetí osobě. Místo “já dnes byla nakoupit“, řeknou “paní dnes byla nakoupit“. Často se Indonésané stravují jen rukama a to pouze pravou rukou. Při tomto tradičním stolování je vám obecně podána miska s vodou a citrónem na umytí ruky před jídlem, zásadně se v ní neumývají ruce obě, ale jen ta pravá. Indonésané se stále usmívají a za vše děkují, i vy byste tak měli činit. Zamračený výraz tváře a ruce v bok při komunikaci jsou neslušné, jsou projevem agrese. V Indonésii neznají slovo soukromý, tudíž se vás běžně hned při prvním poznání budou ptát na privátní věci jako je věk, zda jste ženatí, kolik máte dětí, kolik vážíte a pokud jste se dnes už myli. Na vše s úsměvem vždy odpovězte, i kdybyste si měli vymýšlet, ale rozhodně nepoužívat slova, jako “co je ti do toho“. Pokud jste sami, ihned se s vámi začne několik Indonésanů bavit a seznamovat, neboť oni nechápou, že třeba chcete být sami, oni se budou domnívat, že jste opuštění a smutní, proto vám budou dělat společnost, tak to neberte jako neslušnost či dotěrnost, když si k vám přisednou. Často tak činí i když se jen chtějí seznámit a procvičit svou angličtinu. Indonésané zásadně nikdy nejsou sami, ale vždy minimálně ve dvojici, ale nejčastěji v celých skupinkách přátel a početné rodiny, jsou velmi přátelští a komunikativní, někdy až moc. Pokud vy jim nastavíte přátelskou tvář vrátí vám ji s úsměvem a pomocnou rukou, pokud dáte najevo antipatie, stejně vám je vrátí s úsměvem…zkrátka v Indonésii, především u hinduistů na Bali, zub za zub neplatí, neboť oni věří na karmu, tedy všechny vaše činy se vám vrátí, pokud konáte dobro, vrátí se vám dobrem, pokud na vás někdo kamenem, oni zůstávají klidní, neboť hozený kámen se vrací jako bumerang právě v podobě karmy, na toho, kdo ho hodil. Každý strůjce činu je tak i svým trestancem, není tudíž nutné, aby druhý vám něco vracel sám. Indonésané jsou děti slunce, tudíž jsou stále usměvaví, ale na slunci vše déle trvá, užívají si každou chvilku, nikam nespěchají a netrápí se zbytečnostmi, i vy nechte uspěchaný a přesný evropský života doma a vychutnávejte si exotiku plnými doušky.